Někdy se těžko jí, někdy dýchá,
někdy se těžko sní, někdy hýbá,
někdy se těžko směje, někdy žije,
však srdce mé jen pro tebe bije.

Nejsem samý úsměv, ani nechci být,
nejsem vášnivý, neumím moc snít.
Život mnohdy nedává mi smysl,
ale bez tebe bych ho neunesl.

Nechci se hádat, nechci se přít,
chci jen pokojně vedle tebe být.
Nechci ti sloužit, nechci tě vést,
toužím jen břímě života s tebou nést.

Často šetřím slovy a dotyky též,
však že tě miluji, to není lež.
Často jsem zamlklý, nemluvím moc,
to proto, že slova mají obrovskou moc.

Často tě raním jen pouhým slovem,
neříkám přitom nic s nějakým hněvem.
Často tě raním a nevím jak,
ty cítíš se, jak přejel by tě vlak.

Já vždy jen chtěl, aby ses smála,
já vždy jen chtěl, aby ses nebála,
já vždy jen chtěl tu s tebou být,
já vždy jen chtěl pro tebe tu být.

Možná jsem unaven, necítíš něhu,
je chladno jak v kupě ležícího sněhu,
však moje srdce pro tebe bije,
mysl však lásku tráví jako zmije.

Tak už se netrap, neplač po nocích,
i když smutek ti nevidím na očích.
Tak už se netrap, neplač zas znovu,
miluji tě — to řeknu klidně znovu.